Jak občanští aktivisté podněcují korupci – Kauza pozemky pod Parkem kultury a oddechu

Bratislavští občanští aktivisté chtějí dosáhnout, toho aby město zpětně odkoupilo pozemky pod Parkem kultury a oddechu (PKO), ale zároveň jsou pobouřeni nabídkou majitele pozemků v PKO odprodat zpětně své pozemky městu Bratislava za 5-násobně vyšší cenu, než za jakou je od města odkoupili v roku 2005. Jejich nespokojenost je dozajista namístě, protože snad nikdo nepochybuje, že by se velká část této sumy ztratila v kapsách představitelů samosprávy, kteří koupi schválí. Otázkou je, proč s takovým návrhem vůbec vyšli. Kvůli jejich snaze totiž k dohodě o zpětném odprodeji může klidně dojít, ba dokonce se jim možná podaří uhrát snížení částky z pět na dvou, či jeden a půl násobek původní ceny. Další korupce však bude i s jejich přispěním na světě. Nebo někdo žije v utopickém světě, v němž na Slovensku představitelé samosprávy nekorumpujú,

Park kultury a oddechu
Park kultury a oddechu

Koupit bez korupce je nemožné

Souhlasím s těmi, kteří tvrdí, že koncertní prostory PKO jsou velmi příjemným, tradičním a často využívaným prostorem pro koncerty a jiné kulturní akce. Nesouhlasím však s tvrzením, že jsou kdovíjak památkovým skvostům (ostatně, PKO je stará jen pár desítek let a budovy byly navrženy jako veletržní haly. Rozhodně však nepatřím k těm, kteří se domnívají, že pro záchranu PKO v jeho původní podobě je třeba vynaložit maximální finanční úsilí, i za cenu těžké rány pro rozpočet města, jako i za cenu, že město obětuje zvýšené příjmy z podnikání v nových prostorách, které tam mohly vyrůst (a ty by byly možná i podstatně výše), ale i za cenu, že mnoho peněz daňových poplatníků se opět „ujde“ do kapsy těm, kteří zpětnou koupi odsouhlasí.

Pokud dovedeme situaci ad absurdum, developeři mohou být z počínání občanských aktivistů velmi potěšeni, protože právě tito udatní občané vytvářejí tlak na to, aby ke zpětnému odkupu došlo.

První „nástřel“ ceny za prodej pozemků městu je ze strany majitele pochopitelně přemrštěná, tak, aby později mohlo dojít k příjemnému politickému řešení: město se ohradí „tlakem veřejnosti“ a odkoupí pozemky zpět. Za cenu, kterou se počestným zástupcem města „podaří“ snížit na mnohem nižší částku než byla původně navržena.

I ta však tak zajistí parádní zisk pro developera. Konečně, kterému investorovi by dnes nepadlo zadobře zbavit se rizika investování do realitního trhu, když na vedlejší parcele již J & T ztrácí a odprodej pozemků za předkrizové ceny je oproti tomu čistá tutovka – ať to tedy „zatáhne“ město.

Část profitu z transakce si rozdělí současný majitel pozemku s těmi, kteří tu nevýhodnou, ale aktivisty podporovanou koupi na samosprávě „zařídí“. Občanští aktivisté sice budou opět protestovat, ale pozdě bych honit , když celá transakce proběhla díky jejich prvotnímu impulzu.

V tomto případě totiž nepůjde o nic nelegální, protože určení vhodné ceny za koupi pozemku v případě, že je kupcem veřejná instituce av podmínkách bez konkurenční soutěže, je zcela nemožné . Snad jen občanští aktivisté žijí v iluzi, že cena za odkup pozemku v její původní výši bude opravdu „spravedlivá“, nebo „tržní“ (ve smyslu ceny, která vznikne v korektní soutěži).

Trt a dva ořechy, přátelé, nic takového neexistuje. Pokud někdo řekne, že vhodná cena by měla být desetkrát vyšší , bude k pravdě stejně blízko jako když bude tvrdit, že by měla být přesně tolikrát nižší .

Další útoky na vlastnictví

Občanští aktivisté sdružení v iniciativě Bratislava otevřeně prosazují svůj vlastní „veřejný zájem“ o to, aby budova PKO zůstala stát a plnila svůj původní úmysl. Pozemek však již město nevlastní a jeho rozhodovací pravomoci jsou už, zdá se, zcela mizivé. Tlak aktivistů proto v této situaci občanů města bezpochyby poškozuje. Étos „mluvčích veřejného zájmu“ je navíc společensky velmi nebezpečný, protože aktivisté si dovolují obviňovat soukromých vlastníků, že “ diktují vedení města i jeho obyvatelům neakceptovatelné podmínky “ ( link ). Inu, jak k tomu něco dodat a neztratit noblesu? Vážení přátelé, diktovat podmínky je jejich plné právo, protože pozemky jsou jejich a kupovat chce město.

Pokud občanští aktivisté požadují v měně veřejnosti od majitele pozemků něco, co jde nad rámec kupní smlouvy, pak je třeba říci, že je to nechutné a drzé. Tlak aktivistů na to, aby investor odprodal pozemky „za stejných finančních a platebních podmínek“ je prostě neslušný .

Co dělat?

To nejrozumnější, co můžeme pro slušnější společnost udělat, je ponechat vlastníka pozemku plnit své smluvní podmínky. Nikdo už nenapraví škody, které spáchala samospráva tím, pokud odprodala oblíbený kulturní stánek za nevýhodných korupčních podmínek. Ještě stále však můžeme zabránit škodám, které může město napáchat jeho zpětným odkupem. A stále se můžeme postavit proti snahám některých aktivistů kriminalizovat soukromé vlastnictví.

Nekoledujme si o další svědectví korupce a šafárenia s veřejnými prostředky, i když ho naši občanští aktivisté nepřímo podněcují.

Radovan Kazda
Radovan Kazda