O advokacii na Slovensku do roku 1848 (3)

Dějiny advokacie na Slovensku lze tedy rozdělit do relativně ucelených samostatných období umožňujících vytvoření periodizace dějin právní úpravy advokacie. Prvním obdobím je období torzovitej úpravy advokacie do revolučního roku 1848, druhým období recipovaného rakouského práva, platnosti advokátní pořádku pro Uhersko a Dočasných právních pravidel judexkuriální konference do přijetí uherského advokátního řádu / 1848 – 1874 /, třetím období platnosti uherského advokátního řádu / 1874 – 1948 /, čtvrtým období socialistické advokacie / 1948 – 1989 / a pátým období svobodné advokacie po roce 1989.
I právní normy dotýkající se advokacie lze zase rozdělit jednak na ty, které upravují výlučně otázky advokacie / prameny advokátního práva v užším slova smyslu / a pak na ty, jež upravují některé otázky týkající se postavení advokátů v rámci právních norem upravujících obecnější otázky / prameny advokátního práva v širším slova smyslu /. Zatímco do první skupiny patří zejména advokátní řády, normy zakazující činnost pokútnikov, advokátní tarify apod., Do skupiny druhé lze zařadit zejména předpisy procesního práva civilního a trestního, trestní zákoníky apod.
Na dalších stránkách se budeme zabývat především první z těchto skupin předpisů / zatímco předpisům z druhé skupiny se budeme věnovat pouze v kontextu těch prvních / az nich pouze těmi, které byly platnými prameny advokáskeho práva v období nejvýznamnějším pro rozvoj advokacie – v období století začínajícího revolučním rokem 1848. Jelikož však tato práce je určena v první řadě advokátem, ve snaze neunúval čtenáře přílišným množstvím historických faktů a odlehčit text, byly do ní zařazeny kromě popisu samotného obsahu právních norem – pramenů advokátního práva – i rozbory jednotlivých názorů dobové rozhodovací praxe, jejichž výběr byl proveden s ohledem na jejich vypovídací hodnotu pro současných advokátů jakož i krátké zmínky o některých známých advokátech, zda o právním životě dané doby. Na druhé straně, právní historici budou zřejmě považovat tuto práci za málo historickou, když její prvořadou ambice není ani tak poskytnout vyčerpávající historický pohled na advokacii jako takovou, ale přiblížit dnešním advokátem prostředí, problémy a poměry, v nichž pracovali a podporovaly práva svých klientů jejich předchůdci. Ve snaze dosáhnout tohoto cíle v úvodu každé z kapitol bude nejprve stručně poukázáno na historické souvislosti, které determinovaly vývoj právního řádu dané doby av rámci něj i pramenů advokátního práva i na organizaci soudnictví dané epochy, neboť právě organizace soudnictví vždy úzce souvisela s organizací a činností advokacie. Následovat bude popis základních pramenů advokátního práva v jednotlivých jejich oblastech zvláštních otázkok úpravy advokacie daného období, stručná zmínka o životě advokátů a jejich spolkové činnosti, fungování jejich komor, či výborů a případně zmínka o zajímavých soudních rozhodnutích dotýkajcich výkladu advokátního práva a vzpomínka na některé výrazné osobnosti advokacie.
Zvolená struktura této práce se pokouší pak sledovat co možná nejvěrněji zachycení minulosti povolání advokáta s cílem seznámit v první řadě odbornou, zejména advokátní, veřejnost s dějinami advokacie způsobem, který se pokouší přinést čtenáři nejen suchý a faktografický výpočet pramenů práva upravujících postavení advokáta v dějinách a popis jejich obsahu, ale i zvýraznit ty momenty historické právní úpravy, předchozí rozhodovací praxe, zda spolkového života advokátů, které mohou být inspirací a podnětem pro dnešních advokáty av některých případech možná i odpovědí na praktické otázky, které řeší advokáti v současnosti. Vždyť znalost historie svého povolání přispívá nejen k budování hrdosti a stavovského povědomí advokátů ale umožňuje i vyvarovat se opakování chyb, kterých se dopustili kolegové v minulosti.