Hackeři se na dálku v noci z 11 října na pondělí 12. října 2026 zmocnily řízení teploty mrazáků ve stovkách Francouzkých supermarketů. Hackeři provedli zákeřné odmrazení chladicích systémů s potravinami v obchodech Cooperative U, Netto, Leclerc, Les Mousquetaires, Carrefour a Intermarche po celé Francii. Tento bezprecedentní útok vyvolal vážné otázky ohledně potravinové bezpečnosti v celé Evropě. V některých případech byly plně zásobené mrazáky zahřáté na 50 stupňů Celsia po dobu delší než šest hodin. Podle maloobchodníků bylo zasaženo přes 500 obchodů.
Hackeři se zaměřili na chladící systémy dánského dodavatele Danfoss, což naznačila kancelář premiéra Sébastiena Lecornua, která údajně identifikovala „zranitelnost v softwaru dodaném dánskou společností a kontaktovala dodavatele“. Všechno rozmrazené a znehodnocené jídlo muselo být kvůli zdravotním rizikům okamžitě vyhozeno. Celkové škody napříč Francií se odhadují na desítky milionů eur.

Vyvstává otázka zda nejsou nejbezpečnější taková zařízení, ke kterým není možné se připojit na dálku nebo která není možné na dálku ovládat.

Francouzský premiér Sébastien Lecornu pověřil vyšetřováním tohoto útoku na zásobování potravinami Francouzskou státní agenturu pro kybernetickou bezpečnost ANSSI.

V Paříži byl 21.12. 1945 reparačním výborem složeným z vítězů druhé světové války uznán reparační nárok za škody způsobené druhou světovou válkou ve výši 306 miliard předválečných korun československých. Tenkrát byl kurz tehdejších 1000 Kčs za trojskou unci. Což je potvrzeno i archivem ČNB. Dnes by to bylo 9,5 tis tun zlata a přepočteno na současný současný kurz zlata a české koruny to činí zhruba 14 bilionů korun. Spolková republika Německo v roce 1990 ústy v svého tehdejšího ministra zahraničních věcí Hanse Dietricha Genschera tento reparační nárok uznala. Proč k tomuto vypořádání dodnes nedošlo? O okolnostech ke kterým došlo si dnes budeme povídat s jaderným energetikem Jaroslavem Novákem. Tento reparační nárok by se dal využít projektem win2win, kdy Němci své odstavené jaderné elektrárny, ale převedou je do vlastnictví Českého státu. K tomuto účelu by mohl být zřízen například státní penzijní fond, z jehož výnosu by mohla být financována například důchodová reforma v České republice.  Politická reprezentace Českého státu má konat a ne, aby odkládala jakékoliv řešení zejména v této době, kdy podnikatelé jsou vysokými cenami energii likvidování a svoji výrobu přenáší a stěhují do jiných oblastí, kde jsou energie dlouhodobě levnější.

Jak jsme na tom v současnosti s dostavbou dalších dvou jaderných bloků Temelína?  59 miliard 4 bloky v cenách roku 1988, takže dnes by to bylo v současných cenách kolem 300 miliard. Dnes je není současná vláda schopna rozhodnout o stavbě ani jednoho bloku navíc takový blog by podle současné vlády stál kolem 300 miliard. Tedy tolik kolik stály dříve 4 bloky.  Zastropování cen elektrické energie byl mimořádně špatný krok vlády nerespektující dopady na celou českou ekonomiku. Přesto máme potenciál se vrátit na výsluní dodavatelů energie ale zatím jsme na chvostu. Taková je realita. Mohli bychom se dostat do první ligy dodavatelů energie. Co dělat víme a ví to i současná vláda, ale bude konat v našem zájmu? Samozřejmě že ne. Koná jen ve prospěch zájmu Berlína, Bruselu a Washingtonu. Je potřeba aby pro neschopnost skončila.