Po azylovém kompromisu členských zemí EU navazují obtížná jednání s Evropským parlamentem a třetími zeměmi.
Měl jsi mnoho jmen. Místa, kam měli uprchlíci přicházet a žádat o azyl, se nazývala přistávací plošiny, hotspoty nebo přijímací střediska. Bylo mnoho nápadů, kde by měly být vztyčeny – zda na vodě nebo na souši, před nebo již na vnější hranici Evropské unie. Mezitím se mluví spíše o nahrávacích podmínkách nebo systémech. Pro koho, v jakém rozsahu a jak, to se samozřejmě ještě musí ujasnit.
Zlom v celoroční debatě o azylové politice nicméně představuje dohoda většiny ministrů vnitra Evropské unie ve čtvrtek večer, po zhruba dvanácti hodinách jednání se šéfové resortů dokázali shodnout na několika klíčových bodech. Například lidé s malou vyhlídkou na azyl v Evropě by měli čelit vyšetřovacímu řízení na hranicích Evropské unie. To by mohlo být v určitých případech provedeno v uzavřených střediscích, ideálně do šesti měsíců. Ti, kteří nebudou přijati do Unie, pak mohou být deportováni; Spolupráce se zeměmi mimo EU, jako je Tunisko, by k tomu měla připravit cestu.
Už měsíce je jasné, že se azylová pravidla zpřísní. To je jediné, na čem se mohla shodnout většina členských států poté, co v předchozích letech ztroskotaly četné pokusy o stanovení povinné distribuční kvóty nebo podobná opatření. Problematika azylu a migrace polarizuje politiku a společnost v řadě zemí, a zatímco návrhy na izolaci jsou široce tleskány, představitelé levicové politické strany těžko vyvíjejí vlastní koncepce.
Varování odtamtud přicházející přitom nejsou neopodstatněná. Odsuzuje se například, že žadatelé o azyl jsou drženi v podmínkách podobných detenci, že není jasné, zda budou přijímací střediska brzy přeplněná a zda se tam dají dodržovat standardy lidských práv. Nevládní organizace kritizují, že by směrnice podkopaly spravedlivé azylové řízení na vnějších hranicích Evropské unie.
Takové argumenty předložili v Evropském parlamentu také zelení a v menší míře i sociální demokraté. To musí být obsaženo v rozhodnutí o nových azylových pravidlech. Rozhovory musí být ukončeny do konce roku, aby se o projektu mohlo rozhodnout ještě před evropskými volbami v červnu 2024. Pokud se to nepodaří, mohla by změněná rovnováha sil po volbách vyžadovat opětovné vyjednávání.
Některé detaily zůstávají stále nejasné. Jak přísná mají pravidla platit pro rodiny s dětmi. Když je možná repatriace do země mimo EU. Jak může být členský stát donucen zaplatit odškodné – 20 000 eur za nepřijatého žadatele o azyl – pokud nechce ubytovat uprchlíky.
„Ne přijímací centrum Evropy“
Tyto otázky byly a nadále jsou zdrojem sporů nejen mezi členskými státy, ale i v rámci jednotlivých zemí. Zvláště patrné jsou faktory nejistoty ve vládě v Římě: „Itálie nebude evropským přijímacím střediskem,“ jasně řekl Italský ministr vnitra Matteo Piantedosi. Od začátku roku přistálo v Itálii přes Středozemní moře více než 50 000 lidí. Za celý loňský rok to nebylo ani o polovinu méně lidí. Pokud by azylová kontrola skutečně probíhala na vnějších hranicích, v tomto případě v Itálii, ale zároveň by nefungovalo přerozdělování žadatelů o azyl, musela by Itálie nést zátěž sama s ostatními zeměmi vnější hranice. V tomto případě by vláda v Římě mohla nechat žadatele o azyl přestěhovat se na sever neregistrované.
Pro Itálii je proto také klíčové, aby odmítnutí žadatelé o azyl mohli být skutečně deportováni. Ne náhodou Italská premiérka Georgia Meloniová na jednání ministrů vnitra Evropské unie oznámila, že bude jednat s Tuniskem. Důležitost cesty podtrhuje fakt, že Meloniho doprovodí předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Mezitím, po schůzce ministrů vnitra, maďarský premiér Viktor Orbán kritizoval „Brusel“: „Chtějí použít sílu k přesunu migrantů do Maďarska.“ Orgány EU však nejsou odpovědné za mechanismus přijímání žadatelů o azyl. Byly to vlády unijních zemí, z nichž většina byla proti kurzu Maďarska a Polska.
V nejlidnatější členské zemi EU, Německu, slavila ministryně vnitra Nancy Faeserová (SPD) „historický úspěch“. Část zeleného koaličního partnera vidí věci jinak. Totéž platí v Berlíně: o azylové politice ještě nepadlo poslední slovo.