První světová válka – Reflexe první světové války v kinematografii

Z hlediska dějinného významu patří první světová válka k nejdůležitějším historickým událostem dvacátého století. K událostem, jež provždy pozměnily podobu nejen válečných konfliktů, ale také i podobu moderní společnosti se všemi ekonomickými, technickými i kulturními dopady. První světová válka bývá tradičně charakterizována jako událost předělující dvě historické epochy, která ovlivnila životy mnoha generací, a jež se různou intenzitou podepsala na osudech mnoha států, národů a etnik. Svým všeobecným novátorstvím válka ovlivnila řadu specifických vlastností převážné většiny států a národů po celém světě, a její vliv na progresi mezinárodního systému je patrný i dodnes, s odstupem bezmála sta let. S velikou pravděpodobností neexistuje žádný známý konflikt, jenž by nebyl nijak umělecky reflektován. Ať už se jednalo či jedná o reflexi psaného textu, malby, fotografie, či vymoženosti devatenáctého století – filmu. Předmětem předkládané práce je filmová reflexe první světové války v letech 1914-1939 , a to konkrétně v Německu, Rusku a Československu, přičemž takto úzké vymezení tématu má dvě opodstatnění. Za prvé, mělo-li by dojít k syntetické analýze filmové reflexe všech významnějších meziválečných kinematografií, práce by svým kvantitativním rozměrem nadměrně převýšila rámec rozsahu, jenž je požadován na úrovni diplomové práce. Za druhé, tématem odborných (zahraničních) monografií bývá převážně americká, anglická, francouzská, popřípadě německá filmová reflexe konfliktu. Monografie, která by tak jako následující text, historiograficky přistupovala k syntéze německé, ruské a československé kinematografie, s velikou pravděpodobností dosud nebyla napsána. Ačkoliv se obecnou tematikou této práce zabývalo určité množství autorů, v původní české produkci je monografická práce takto koncipované látky i záměru novinkou. Lze to přičíst faktu, že počátky kooperace odborníků historických a filmových věd jsou kladeny do relativně mladé, neřku-li nedávné minulosti. Český průkopník „filmové historiografie“ Petr Kopal klade seriózní počátky historiografického zájmu o kinematografii do sedmdesátých let dvacátého století. Problémem české (a slovenské) historiografie byl dlouhou dobu autoritářský dohled socialistické vlády nad tvůrčími i vědeckými produkty, jež byly více než na objektivních vědeckých poznatcích založeny na socialistických doktrínách prospěšných straně a lidu. Z tohoto úhlu pohledu je pochopitelné, že snaha o propojení historického filmu skrze nároky a zájem objektivní historiografie v československém akademickém prostředí nemělo příliš smysl. Rozvoj historiografického zájmu o (historický) film podnítilo až pozvolné odeznění komunistické éry v československých dějinách. První světová válka je v zásadě obsáhlou historickou událostí, k níž se váže nepřeberné množství doprovodných aspektů, které často samy bývají principiálním jádrem odborných tuzemských monografií – mimo filmové reflexe. Vyjma odborných či faktografických titulů, které se zabývají obecným mapováním vývoje světové války, jejími příčinami anebo důsledky,8 existují i monografie, jež se zabývají konkrétnějšími zájmovými předměty, jako jsou například námořnictvo či letectví za války, válečná diplomacie,10 konkrétní bitvy11 apod. Ve výčtu těchto příbuzenských disciplín bychom odbornou, potažmo populárně naučnou monografii zabývající se primárně vztahem filmu a první světové války hledali marně. Odkázáni bychom v tomto případě byli především na historiografické studie z různých sborníků anebo na články z filmových ročenek. Otázkou, na níž prozatím odpovědět neumím, je, jaký potenciální výstupní materiál k tomuto tématu poskytne Mezinárodní konference o první světové válce a její dobové sociální a kulturně historické reflexi,12 jíž plánuje pořádat Historický ústav Akademie věd České republiky v létě roku 2014. Historiografický zájem o tematiku je odborně zastoupen především skrze sborníky, jež zahrnují více rozličných témat, které spolu ne vždy zcela souvisí. K reflexi první světové války ve filmu se může vztahovat například jen jeden či v lepším případě o něco málo více studií z celého sborníku. Za zmínku stojí například Film a dějiny, Pop History nebo Filmový sborník historický. Přesto se v těchto a jiných případech jedná o naprostou tematickou menšinu sborníku, kdy se jedná pouze o okrajové téma. Existují samozřejmě monografie na bázi vztahu historie a filmu, avšak ve zcela rozdílném pojetí, jelikož dějiny filmu či filmového žánru nejsou totéž, co filmové dějiny čili filmová historiografie. Česká (i překladová) literatura vzniknuvší v rámci spojení historie a filmu na bázi tematického vztahu k první světové válce, je zastoupena spíše formou různých fragmentů, studií ve sbornících, případně kapitol tematicky obecnějších celků, v nichž bývá válečný film ve větší či menší míře zmiňován. Cizojazyčná produkce je v tomto ohledu pochopitelně rozsáhlejší a zejména konkrétněji formulovaná. Z výše zmíněného odstavce je naznačena patrná kvantitativní nevyrovnanost mezi českou a zahraniční historiografickou obcí ve vztahu k tématu textu. Je zřejmé, že zejména v anglofonních zemích a překladech vznikalo, a patrně stále vzniká největší množství uměleckých audiovizuálních děl, které byly časově situovány do let 1914-1918, respektive do válečných událostí a historických dějů s nimi spjatých. S tím logicky souvisí i četnost odborně psaných monografií či sborníků na audiovizuální tvorbu, jež uměleckým způsobem reflektovala válečnou skutečnost světové války. Tato tvorba, jak poukazuje nizozemská historička Bernadette Kesterová, bývá obligátně zacílena na americkou, či výlučně protiválečnou produkci, přičemž se spíše jedná o kompilace založené na sestavení co nejpočetnějších filmových děl, nežli o syntetickou hlubší analýzu filmových děl.18 Z toho důvodu je následující text věnován zejména analýze německé, ruské a české tvorby, které s ohledem na téma reflexe tzv. Velké války nebývají kladeny do spojitostí. O první světové válce vzniklo,19 vzniká, a pravděpodobně bude vznikat nadále značné kvantum filmových děl.20 Práce je ohraničena roky 1914-1939, neboť v tomto období byla první světová válka jakýmsi určujícím hybatelem světových dějin, od níž se odvíjelo mezinárodní dění, a na níž reagovala relativně čerstvá a bezprostřední audiovizuální reflexe. Po roce 1939, potažmo 1945 to již byla druhá světová válka, která předešlý globální konflikt víceméně zastínila jak povšechně uměleckou, faktografickou,21 a konkrétně i filmovou reflexí. Meziválečné období je dynamickou epochou dvacátého století, která se vyznačovala horlivou politickou aktivitou a světovým děním, zrovna tak jako filmovou produkcí, která na základě nedávné zkušenosti ze světové války promítala svou „aktuálnost“ do audiovizuálně rekonstruované minulosti. Relativně každý účastnický stát světové války měl možnost vlastní ohlasové filmové tvorby vztahující se ke konfliktu. Výsledkem heterogenní produkce vznikaly zásadní diference v nahlížení na jednotlivých států a národů na konflikt. Na období první poloviny dvacátého století je možno podchytit zásadní tematické diference, ať už v rozmezí časovém, anebo teritoriálním. Základním cílem práce je zmapování, analýza a interpretace významu audiovizuální reflexe první světové války na základě komparace konkrétních audiovizuálních pramenů s užitím zejména sekundární literatury. Výsledkem by mělo být závěrečné hodnocení zásadních kinematografických diferencí mezi vybranými státy a jejich ideologiemi, které spolu vzájemně koexistovaly v meziválečné éře. Klíčovým bodem badatelského zájmu je ozřejmení vztahu doby historické reflexe a doby jejího vzniku. Žádaným výsledkem by měla být interpretace válečných a meziválečných vnitropolitických i mezinárodních událostí, které se promítaly do filmové reakce, respektive zpětné reminiscence vybraných států.