Kamil Lhoták (1912–1990)

Malíř, grafik a ilustrátor. Zakladatel umělecké Skupiny 42.

Kamil Lhoták
Kamil Lhoták

Tématem jeho maleb byla především velkoměstská periferie a dopravní prostředky z počátku 20. století.

Po absolvování gymnázia v sobě Kamil popřel sen o studiu na Akademii a na přání matky šel studovat práva. Studoval poctivě, ale bez zvláštního nadšení. Jeho světem byl především svět umění: Ernst, Arp, Giacometti, Klee, Miró, Filla, Šíma, to byli hrdinové, ke kterým mladý student práv vzhlížel. Z práva nakonec udělal i závěrečnou státní zkoušku, jenom o titul JUDr. příliš nestál. Období jeho života až do války bylo naplněno pilným malováním a vstřebáváním všeho, co předválečná avantgarda přinášela světu.

V roce 1938 se oženil se židovkou Herthou Guthovou, kráskou, která byla stejně tak jako Lhoták v dětství postižena obrnou. O rok později uspořádal v Beaufortově galerii v Jungmannově ulici svoji první výstavu. Během války vytvořil stovky děl, čímž se stále dle vlastních slov „hledající KL“ stává malířem Kamilem Lhotákem, což prezentuje i podpisem celým jménem na jednom z obrazů z roku 1942. Ve stejném roce vzniká i slavná Skupina 42, jejímiž členy byli mimo Lhotáka i Jiří Kolář, Františkové Gross a Hudeček, Jan Smetana, Karel Souček, Jan Kotík, fotograf Miroslav Hák, Bohumír Matal či sochař Ladislav Zívr. Společná výstava skupiny v roce 1943 se pak stává zřejmě nejdůležitější události, která malíře Lhotáka představila jako výraznou a nezaměnitelnou osobnost českého umění. Na výstavě byl mimo dalších 30 prací i obraz s názvem Dcera velkoměsta, který si o pár let později na výstavě českého umění v Paříži se zájmem prohlížel Pablo Picasso.

Rok 1954 a seznámení se spisovatelem Adolfem Branaldem otevírá Lhotákovi další etapu života. Svoji dlouholetou lásku ke všemu co má kola či vrtuli, shrnuje ilustracemi pro knihu Dědeček automobil, dle vlastních slov nejlepších, které za život dělal. O rok později již spolupracuje s Branaldem jako poradce při natáčení stejnojmenného filmu.

V šedesátých letech potkalo Kamila Lhotáka další osudové setkání. Anna Endrštová, kterou jako kluk nakreslil do školního sešitu, se stala jeho modelem a jeho životní družkou. Stejně jako on byla poznamenána fyzickým handicapem a možná právě proto se v její přítomnosti cítil malíř uvolněně. Anča, jak jí přátelé říkali, se stala Lhotákovou hospodyní, kuchařkou a také jakousi tajemnicí, která vytvářela pro malířovu práci klid a zázemí.

Celá šedesátá a sedmdesátá léta jsou pro Lhotáka typická velikou pracovní aktivitou. Každoročně vytváří několik desítek obrazů (přátelé vzpomínají na jeho osobní závazek čtyř obrazů za měsíc), pořádá výstavy, ilustruje knihy. Přesto dokáže malíř reflektovat i moderní světové umění. Nejdříve reaguje na tvorbu Roye Lichtensteina, který mu svým stylem jenom potvrdil, že vlastní cesta, kterou nastoupil už před válkou, byla správná. O několik let později reaguje Lhoták na světové op-artové hnutí svým krajinami s terči.

Závěrečné roky Kamila Lhotáka se vyznačují co do počtu děl menší, ale stále kvalitní tvorbou. Jeho poslední autorská výstava („Grafika“) se konala v prosinci 1989 v pražské galerii Fronta (úvodní slovo a text katalogu Jaromír Pelc). V roce 1990 namaloval svůj poslední obraz s názvem Meteor padá do moře a 22. října zemřel. Urnu s malířovým popelem rozprášil jeho syn Kamil z kopce Číčov u Libčevsi, tak jak si to Kamil Lhoták přál.