Archiv rubriky: Nezařazené

Až jednou budu svým vnoučatům vyprávět o této době, určitě zmíním statečný postoj našich právníků. Jsem hrdá na to, že advokáti JUDr. Vladana Vališová a JUDr. Tomáš Nielsen nám byli a stále jsou oporou. A to navzdory tomu, že sami byli a stále jsou terčem nenávisti „majitelů jediné pravdy“.
V rozhovoru pro Epoch Times Vladana Vališová popisuje zbabělé praktiky, které používají naši kritici s cílem nás zastrašit a dehonestovat. Jenže netušili, že na Vladanu s Tomášem si hned tak někdo nepřijde.
https://1url.cz/EJYFl
„Etika chrání principy otevřené demokratické diskuse právě proto, aby nedocházelo k bezdůvodným stigmatizacím. Přesto se setkáváme s tím, že se někteří lidé prezentují jako morální autority a zároveň systematicky difamují jiné,“ říká Vališová v rozhovoru s Epoch Times.
„Difamace není omyl, není to přehnaný názor ani emotivní reakce. Je to vědomý čin, který má ponížit, zdiskreditovat a zranit,“ dodává a s tím, že obětí se dnes může stát kdokoli – odborník, aktivista, soused, nebo i člověk, který se k veřejnému dění nijak nevyjadřuje.
„Jediným ‚proviněním‘ může být to, že se někomu nelíbí, že zastává jiný názor, že si dovolil ozvat, nebo že jen existuje. Sociální sítě tento jev nejen umožňují, ale i posilují. Algoritmy odměňují ostrost, polarizaci a senzaci. Čím tvrdší slova, tím větší zásah,“ uvádí Vališová. Podle advokátky se „slova stávají nástrojem moci, moci zraňovat bez odpovědnosti“.

Desetiletí za desetiletím politická třída zdokonalila jednu taktiku nade všechny ostatní: vytvářet strach, stanovovat termíny a požadovat poslušnost. Krize je vždy „za deset let“. Řešení je vždy stejné, více moci pro vládu a méně svobody pro všechny ostatní.
V 60. letech nám říkali, že ropa do deseti let zmizí.
V 70. letech 20. století se údajně blížila nová doba ledová.
V 80. letech minulého století měly kyselé deště zničit zemědělství.
V 90. letech 20. století byla ozonová vrstva údajně na pokraji zániku.
V roce 2000 se říkalo, že ledové čepičky jsou odsouzeny k zániku, a to opět do deseti let.
Termíny přicházely a odcházely. Katastrofy se nestaly. Ale platnost předpisů nikdy nevypršela. Daně nebyly nikdy zrušeny. Byrokracie jen rostla.
To není náhoda. Strach je politickou měnou a klimatická panika se ukázala jako jedna z nejziskovějších. Umlčuje disent, ospravedlňuje nouzové pravomoci a podmiňuje veřejnost akceptovat vyšší náklady, méně možností a neustálý dohled, to vše ve jménu spásy, která nikdy nepřijde.
Ještě horší je, že neexistuje žádná odpovědnost. Neúspěšné předpovědi jsou zapomenuty. Kritici jsou hanobeni jako „popírači“. A veřejnosti je opět řečeno, že tentokrát mají experti rozhodně pravdu, takže se neptejte, prostě zaplaťte a dodržujte pravidla.
Tohle není věda. Je to politika maskovaná jako morálka. A dokud voliči nepřestanou odměňovat vládnutí založené na strachu, cyklus bude pokračovat: nová krize, stejný plán, vyšší cena.
Už toho bylo dost. Svobodná společnost nemůže přežít v permanentní panice. Pokud chtějí vůdci důvěru, měli by si ji zasloužit – čestností, pokorou a zodpovědností, ne nekonečnými hodinami soudného dne a neomezenými požadavky na kontrolu.